Někteří v vás určitě znají jeden z největších open air metalových/rockových festivalů v České republice, Masters of Rock. Koná se ve Vizovicích a pořádá jej agentura Pragokoncert každý rok v druhém týdnu července, takže je to vynikající start prázdnin. Festival má trochu jiný koncept, jeho hlavní náplní je převaha zahraničních kapel, kdežto na ostatních naopak převládají tuzemské kapely. A co se mi líbí nejvíc je fakt, že většina kapel nejsou typický mainstream, který na vás řve každý den z TV Óčko a vůbec samotný festival není pro televizní "čmuchálky" zas tak provařený a neběhají vám za zadkem s všetečnými otázkami, co se vám na letošním ročníku apod. líbílo/nelíbilo, čehož já osobně vůbec fanda nejsem.
Masters of rock má ještě jednu verzi festivalu a to zimní Masters of Rock, který je jen jednodenní a koná se každoročně poslední sobotu v listopadu na Zimním stadionu Luďka Čajky ve Zlíně. Letos můžete vidět třeba Kamelot, nebo Children of Bodom.
Před pěti lety tomu, ale bylo naprosto jinak a já neměla ani šajnu o nějakém fesťáku Masters of Rock. Od malička jsem totiž nebyla vedená k tvrdé metalové hudbě a protože jsme měli hodně německých hudebních programů, poslouchala jsem typický "popík" a nějaké ty oldies vypalovačky. Až před těmi pěti lety, když kamarádka začala chodit s přítelem, který poslouchal rock a metal. Postupně mě a další kamarádky navnadila a my se daly na tvrdou muziku. Začaly se líčit drsně, bez černé tužky ani ránu. Nakupovaly černé oblečení, trička s logy našich oblíbených kapel po kilech. Má garderóba se neustále rozrůstá i teď, ale už ne takovým tempem a věřte mi, najít jedno konkrétní tričko dá občas pěkně zabrat. To ale malinko odbočuji od jádra pudla. Zjistily jsme samozřejmě, že existuje jistý festival a co víc, jen kousek od místa, kde bydlíme, jenže...tehdy už bylo tak trochu pozdě na něj jet a zrovna ten rok tam byla skupina, kterou jsme tehdy milovaly nejvíc (mám ji ráda dodnes, ale tehdy bych to víc prožívala). Samozřejmě, že kamarádka s jejím přítelem tam byli a tak má o rok náskok.
Psal se rok 2009 a já jako skoro sedmnáctiletý puberťák jsem poprvé s bandou kamarádek jela na Master. Někteří říkají, že na festivalech se lidi chovají jako čuňata a je všude plno úchylů, feťáků a kdoví čeho. Když ale nejste blbí a máte dostatečný pud sebezáchovy, tak vám nic nehrozí. A kor když ještě nevyrazíte sami na vlastní pěst. Na Mastru mi ale atmosféra přijde velmi poklidná až na pár výjimek úrazů, které se ale v 98% stávají zapřičiněním alkoholu. A jsme si také plně vědomy, že ve stanech se kradlo, krade a bude krást. Z tohoto důvodu si raději připlatíme za hlídaný kemp a všechny cennosti vždycky nosíme všude s sebou. Ve stanu tedy zbývá jen jídlo a oblečení z čehož by případný zloděj moc užitku a potěšení neměl. Byla jsem ještě třeba i na Brutal Assault a na Metalfestu a buď mám štěstí, nebo nevím co, ale nikdy jsem nikdy žádné problémy s dotěrnými, nebo agresivními lidmi neměla. Oni metalisti nejsou zas takoví násilnící, jak se o nich všude vykládá. Vůbec se takových festivalů nebojte, vemte s sebou kamarády a užívejte si dovolenou/prázdniny plnými doušky :)
I když někteří si stěžují, že rok od roku klesá kvalita výběru, nebo se kapely opakují, já tam jezdím už od zmiňovaného roku 2009 každoročně už ne jen kvůli kapelám, ale i kvůli tomu pocitu být mezi lidmi, co mají rádi stejnou hudbu, jako já a být středem té úžasné atmosféry obklopená bandou skvělých kamarádů.
Doufám, že jsem vás mým tlacháním neunavila a teď bych vám ráda ukázala takový průřez pěti ročníky Masters of Rock.
Měli jsme super pásky do kempu :D škoda, že už mají jiné.
První dva ročníky jsme měli štěstí po známosti a bydleli jsme v takové buňce, podobné těm na stavbách a takhle to vypadalo neustále, aneb profesionální binec.
Kamarádovy sexy trenky.
Rozpis autogramiád.
Hráli jsme si s kamarádovým opaskem.
Ranní idylka.
Při Korpiklaani vykoukla i duha.
U hasičů chutnalo nejvíc.
"Ku*va, kde mám koňa?"
I s takovýma botama se dá jet na festival. Jsou sestřenky a ani jednou si je neobula :D
